Další srdečné pozdravy ze země, kde mají nadbytek jezer, vodky a sebevražd. A v posledních letech též akutní nadbytek metalových kapel. Tytam jsou ty časy, kdy vše ze Suomi bylo zárukou alespoň jakés takés kvality, dnes už ze severu putuje leccos. Pokud bych měl exportované kapely členit na ligy, tak MAPLE CROSS budou patřit tak do druhé, někam do poloviny tabulky. Jinými slovy, kvalitativně nadprůměrná kapela, která vás ale ze židle příliš nezvedne.

Pokud ještě máte v paměti dnes již zesnulé seveřany GANDALF a jejich sympatický death´n´roll, tak Javorový kříž pokračuje zhruba v jejich šlépějích. Čili se připravte na porci thrash/death metalových riffů, které jsou naředěny typickou nordickou melodikou a trochou valivé skočnosti. Finové však narozdíl od svých čarodějných kolegů nejsou nadáni takovou dávkou vynalézavosti a rafonovanosti, pročež více sázejí na hrubé kytary než melodické finesky. Nejpovedenější záseky alba Next Chapter jsou právě ty, kde si pánové dovolí do ostrého trashingu propašovat i nějaký ten zpěvný refrén, vydeklamovaný typicky podroušeným hláskem. Čili taková „World Wide Mystery“ (povzdech nad vlivem náboženství) je velmi chytlavým flákem, u kterého se tuze dobře křepčí... Těch velmi povedených čísel však bohužel do bíla vybarvená fošna moc neobsahuje, snad ještě brutálně baladický thrashing ve skladbě „Last Steps of Joe“, či pocitovější záseky  „Nothing Starts From Beginning“ a „New Direction“, které kňouravými kytarami evokují MEGADETH. U ostatních skladeb postrádám zapamatovatelný riff, nějaký nápad, který by skladbu pozvedl z nadprůměru a propůjčil jí alespoň trochu zábavný rozměr. Neboť právě zábavnost je ta jediná deviza, se kterou může kapela v tomhle ranku sklidit větší úspěch. MAPLE CROSS nejsou ani vyloženě nudní, ani vyloženě zábavní, z apatie vás vytrhne zejména zmíněný blok skladeb, ale po zbytek alba jsou to už jen lehčí štulce. Prostě kolekce solidních metalových songů, více ani ťuk.

Na solidní úrovni je též instrumentální zázemí kapely, pochvalu si zaslouží zejména basák Ollari, jehož nástroj je přesně tak živelný a proměnlivý, jak se v téhle hudbě sluší a patří. Zpěvák Marco R. J. převážně užívá uvřískaný řev, který k hudbě poměrně padne, přesto však vděčně přijímám přechody k chraplavému zpěvu, který vyznívá přeci jen příjemněji... Pocity z desky „Next Chapter“ jsou jednoznačné – Finové se bez problémů vejdou do kvalitního nadprůměru, ale po vyšších patrech se mohou prozatím jen lítostivě poohlížet. Zájemcům o tenhle styl tak doporučuji buď zmíněné GANDALF nebo praotce "extrem-rollového" žánru ENTOMBED...